New Post
Search
Help[Facts] Re: Name update #115
in reply to a message by Mike C
Inflection of surnames in Czech. You must to use Google Translator.
Přechylování (mužských) příjmení pomocí různých přípon se prosazovalo postupně a lokálně rozličně.
Častá byla přípona -ka (Cejnar – Cejnarka, ale také Čech – Češka). Tento způsob přechylování si zachovala všechna česká nářečí. Přípona -ka je v současnosti využívána pro hypokoristika známých žen, např. hereček (Bohdalka, Pilarka), učitelek, sousedek (baba Jeremiáška) aj.
Nejfrekventovanější byla přípona -ová nebo -ova. Zápisy byly obvykle prováděny bez diakritických znamének a obě přípony nelze proto odlišit. (Svoboda – Svobodová, Svobodova).
Doklady tvoření ženských označení příponou -ová od jména muže se dají nalézt v nekrolozích, urbářích či městských knihách rovněž již od 14. století.
Označování žen s příponou -ová je doloženo od 15. století a takové označení vyjadřovalo především povolání muže, které s ním zpravidla žena nějakým způsobem sdílela: císařová, rychtářová, hospodářová, sekretářová, zámečníková, dudáková, kostelníková, kantorová, mistrová.
Stejné tvary (ciesařová, králová, kupcová, mistrová) se používaly i pro ženy, které samy vykonávaly danou funkci či profesi.
Ve východních nářečích se obdobně tvořila i přechýlená jména příbuzenská: dětková bába, svatová, teščová, bratová.
kombinací koncovek -ová a -ka je koncovka -ovka nebo -ouka (židovka, krejčouka, dědouka, starostovka)
Další, méně častá, byla přípona -na (Hřivčena), případně -ovna (Přemyslovna, Stuartovna, Slavatovna, Štěchovna)
Slova ciesařovna a královna (králevna) znamenala původně dceru císařovu, královu.[4] Stejný tvar má ženské otčestvo (jméno po otci, uváděné mezi křestním jménem a příjmením) v ruštině.
Přetrvávalo pojmenování související s rodinou otce (Suchých)
Způsob zápisu i užití přípon se různilo podle místa a doby prováděných zápisů i podle zvyku zapisovatele. Pro pojmenování jedné a téže osoby mohlo být použito různých forem zápisu (Kača, Kača Ocelice, Kača, nebožtíka Oceli dcera, Kateřina Ocelových)
V matričních zápisech psaných latinsky se zpravidla užívalo nepřechýleného označení příbuzenského vztahu. Kuriózně dnes působí matriční zápisy psané na konci 18. století německy, kdy ke jménu muže byla přidávána přípona –in (Svoboda – Anna Svobodin). Existují však matriky v latině, kde byla příjmení přechýlena příponou -iana. Např. matrika narozených slapské farnosti z let 1752–1790, kde zapisovatelé měli určité potíže s přechodem z původního způsobu přechylování pomocí zmíněné přípony -iana na tvary ženských příjmení, které se tehdy v dané lokalitě zřejmě běžně používaly.
Na dvou po sobě jdoucích stránkách v této matrice můžeme najít různé varianty přechylování, kde vedle sebe uvidíme starší tvary s příponou -iana (Svobodiana, Zbraslavskiana, Nevarziliana, Malliana), pokus o inovaci -owin (Prawdowin), německou příponu –in (Czamskin) a české přípony -a (Zbraslavska, Malla) a -ova nebo -owa (Pankova, Kralowa).
Přechylování (mužských) příjmení pomocí různých přípon se prosazovalo postupně a lokálně rozličně.
Častá byla přípona -ka (Cejnar – Cejnarka, ale také Čech – Češka). Tento způsob přechylování si zachovala všechna česká nářečí. Přípona -ka je v současnosti využívána pro hypokoristika známých žen, např. hereček (Bohdalka, Pilarka), učitelek, sousedek (baba Jeremiáška) aj.
Nejfrekventovanější byla přípona -ová nebo -ova. Zápisy byly obvykle prováděny bez diakritických znamének a obě přípony nelze proto odlišit. (Svoboda – Svobodová, Svobodova).
Doklady tvoření ženských označení příponou -ová od jména muže se dají nalézt v nekrolozích, urbářích či městských knihách rovněž již od 14. století.
Označování žen s příponou -ová je doloženo od 15. století a takové označení vyjadřovalo především povolání muže, které s ním zpravidla žena nějakým způsobem sdílela: císařová, rychtářová, hospodářová, sekretářová, zámečníková, dudáková, kostelníková, kantorová, mistrová.
Stejné tvary (ciesařová, králová, kupcová, mistrová) se používaly i pro ženy, které samy vykonávaly danou funkci či profesi.
Ve východních nářečích se obdobně tvořila i přechýlená jména příbuzenská: dětková bába, svatová, teščová, bratová.
kombinací koncovek -ová a -ka je koncovka -ovka nebo -ouka (židovka, krejčouka, dědouka, starostovka)
Další, méně častá, byla přípona -na (Hřivčena), případně -ovna (Přemyslovna, Stuartovna, Slavatovna, Štěchovna)
Slova ciesařovna a královna (králevna) znamenala původně dceru císařovu, královu.[4] Stejný tvar má ženské otčestvo (jméno po otci, uváděné mezi křestním jménem a příjmením) v ruštině.
Přetrvávalo pojmenování související s rodinou otce (Suchých)
Způsob zápisu i užití přípon se různilo podle místa a doby prováděných zápisů i podle zvyku zapisovatele. Pro pojmenování jedné a téže osoby mohlo být použito různých forem zápisu (Kača, Kača Ocelice, Kača, nebožtíka Oceli dcera, Kateřina Ocelových)
V matričních zápisech psaných latinsky se zpravidla užívalo nepřechýleného označení příbuzenského vztahu. Kuriózně dnes působí matriční zápisy psané na konci 18. století německy, kdy ke jménu muže byla přidávána přípona –in (Svoboda – Anna Svobodin). Existují však matriky v latině, kde byla příjmení přechýlena příponou -iana. Např. matrika narozených slapské farnosti z let 1752–1790, kde zapisovatelé měli určité potíže s přechodem z původního způsobu přechylování pomocí zmíněné přípony -iana na tvary ženských příjmení, které se tehdy v dané lokalitě zřejmě běžně používaly.
Na dvou po sobě jdoucích stránkách v této matrice můžeme najít různé varianty přechylování, kde vedle sebe uvidíme starší tvary s příponou -iana (Svobodiana, Zbraslavskiana, Nevarziliana, Malliana), pokus o inovaci -owin (Prawdowin), německou příponu –in (Czamskin) a české přípony -a (Zbraslavska, Malla) a -ova nebo -owa (Pankova, Kralowa).
This message was edited 5/4/2024, 12:17 AM
1